Mezi významnými ruskými představiteli existuje velmi konzistentní vzorec rétorické atmosféry, která propaguje myšlenku, že jsou ohroženi zásahem hříšného Západu s jeho demokratickými ideály na jejich hranici. Tato rétorika nebyla cizí ani Otto von Bismarckovi před 150 lety, když naříkal nad tím, že musí konfrontovat Rusy s jejich „nepředvídatelnou hloupostí“. Toto sdělení je však z velké části, ne-li zcela, určeno pro konzumaci ruským obyvatelstvem, které bohužel buď věří nesmyslům chrleným státními médii, nebo je nuceno jednoduše táhnout za lano, jak to dělá po staletí. Putin využil podtónu ruského nacionalismu, který spojoval s duchovní vírou národa, aby připomněl jeho historický boj, naposledy proti nacistickému Německu. Současným bojem, jak si Putin přeje, aby ho Rusko vnímalo, je zachránit se před Ukrajinou, dosud neznámou baštou neonacismu, kterou zřejmě znal jen on a která se také rozhodla spojit se Západem a jeho předpokládanou všudypřítomnou dekadenci. Pronikavý a hněvivý projev má zakrýt absurditu sdělení, ale pro ty, kdo chápou jeho záměr, nedosahuje požadovaného účinku. … Více Ruský jazyk viktimizace a propagace pomsty