Domácí Putin (2. část)

Vnímání výkonnosti totalitního režimu se zcela soustředí na jeho vůdce. Všechny zásluhy za úspěch i neúspěch se nakonec dostanou k tomuto vůdci, aby poskytly určité zhodnocení, zda náklady na podřízenost stály za nutnou oběť individuálních a společenských svobod. Pokud je dostatek času, jak se tyto atributy hromadí v bilanci dějin, je zvenčí i zevnitř rozhodnuto, zda se historie na daného vůdce a v souladu s ním i na dotyčný spolupachatelský národ usmívá, nebo se s odporem odvrací. Zvenčí je Rusko Vladimira Putina nyní většinou národů vnímáno jako agresivní a hrozivé, zbavené lidskosti a nedůvěryhodné. Zevnitř je se svou současnou trajektorií předurčeno stát se selhávajícím státem, zamořeným vrozenou a inherentní korupcí a neschopným adekvátně poskytovat základní služby potřebné pro několik jeho rozlehlých území. Po více než 20 letech Putinovo vedení přineslo Rusku, jeho lidu a ekonomickým okolnostem hanbu, která bude zemi pronásledovat i v dalších generacích. Je čas podívat se na Putinovo Rusko zevnitř. … Více Domácí Putin (2. část)

Putinovy ​​plány na impérium vs. Putinův strach z vměšování NATO

V uplynulém roce se objevila řada esejů týkajících se kroků Severoatlantické aliance (NATO) k podnícení rozhodnutí Vladimira Putina napadnout Ukrajinu, suverénní stát, ve snaze ovládnout její vládu se zjevným cílem zabránit její asimilaci v rámci NATO. V podstatě to byl postupný a úmyslný zásah NATO do Ruska, který byl jádrem celé záležitosti. Putinovým deklarovaným cílem však bylo denacizovat a demilitarizovat Ukrajinu, protože ji vnímal jako hrozbu pro Rusko a všechny etnické Rusy na Ukrajině. Dosud jsme neviděli jasný argument ospravedlňující toto obvinění a následné činy, který by nezahanbil jeho režim a Rusko před většinou světa. … Více Putinovy ​​plány na impérium vs. Putinův strach z vměšování se do NATO

Ruská dezinformace a nepohodlí pravdy – 1941 a 2022

Toto je scéna, která se odehrává pro Rusko při jeho invazi na Ukrajinu. Je svědkem známých prvků toho, co jsme si zvykli považovat za to nejhorší z lidstva – bezohledné ničení měst, masové popravy, únosy dětí, vysídlování milionů civilistů, znásilňování, nucená prostituce a mučení, což nedávno zdůraznila brutálnost stínání vězňů. Holá pravda, která je základem této ruské invaze, je, že je zcela neoprávněná. … Více Ruská dezinformace a nepohodlí pravdy – 1941 a 2022

Historicky problematické vztahy Polska s Ruskem

Když se člověku vybaví východní Evropa, Varšavská smlouva nebo jednoduše národy bezprostředně západně od starého Svazu sovětských socialistických republik (SSSR), často se do popředí dostane Polsko. Od té doby, co se Polsko zbavilo řetězů své socialistické existence sovětského typu a znovu získalo skutečný pocit sebeurčení, oznámilo se světu způsobem, který naznačuje, že je připraveno vést. Mluví i jedná odvážně a diktuje si vlastní osud. … Více Historicky problematické vztahy Polska s Ruskem

Izolační postoj nevzdělaných

Zdá se, že komentáře některých jednotlivců, kteří se ucházejí o politickou relevanci v nadcházejících prezidentských volbách, mají málo společného s realitou globálního dění a spíše se týkají atraktivity voličů. Pro komentáře se lépe hodí kvalifikovanější odborníci se smyslem pro světové dějiny, současnou geopolitickou dynamiku, vojenskou strategii, obchodní vztahy, humanitární činnost a národní identitu než ti, kteří se pouze snaží odlišit provokativními úryvky, které předstírají moudrost. Pokud probíhá efektivní globální úsilí, v němž Spojené státy převzaly vedení při řešení krize, neměl by svět vnímat americké odhodlání jako časově závislé a jeho sliby by neměly být omezeny na dobu trvání jediné prezidentské administrativy. Neexistuje žádná záruka, než že blahobyt mezinárodního společenství, včetně blahobytu samotné Ameriky, je zvažován a může zůstat dlouhodobě zajištěn. To platí zejména tehdy, když se autoritářské režimy domnívají, že mají trvalost, a mají v úmyslu tento stav věcí navždy zajistit jakýmikoli dostupnými prostředky, navzdory tomu, co nás historie opakovaně učí. … Více Izolační postoj nevzdělaných

Moldavsko a Putinův plán

Moldavsko, stát s 2,62 miliony obyvatel, sdílí 759 mil dlouhou hranici s Ukrajinou na jejím jihozápadě. Vynořilo se z problematické historie 20. století, kdy v roce 1991 získalo nezávislost na Svazu sovětských socialistických republik (SSSR), jen aby bylo na vstupu do 21. století znovu ohroženo ruským autoritářstvím a imperialistickými aspiracemi. Země má na východě proruské separatistické území, což je situace podobná situaci u jejího souseda Ukrajiny, která je nyní v otevřeném konfliktu s Ruskem, a také ne nepodobná situaci v Gruzínské republice, kterou Rusko v roce 2008 z podobných důvodů napadlo. Tento vzorec je docela známý a podtrhuje ruský záměr dobýt zpět území, které historie nějakým způsobem prohlásila za jeho. … Více Moldavsko a Putinův plán

Zapálit plamen a udržet ho hořet

Před rokem začala válka v rozsahu, jaký nebyl zaznamenán od druhé světové války – očekával se předpokládaný scénář „medvěd versus myš“. Ale pro medvěda se věci brzy strašně pokazily. Prezident a jeho žena neutekli, ale zůstali doma se svými lidmi, zatímco národ byl napaden. Obyčejní občané se shromáždili do teritoriální obrany, aby bránili své vesnice, města a obce. Hudebníci, tanečníci, úředníci, farmáři, ženy v domácnosti a další se naučili umění boje, ozbrojili se a improvizovali výbušná zařízení; znovu se rozpoutalo partyzánské hnutí, které připomínalo historii dlouhou v této zemi. Armáda se bránila a získala zpět mnoho z toho, co bylo původně ztraceno. V průběhu tohoto velmi specifického roku země mnoho utrpěla – byly ztraceny životy, děti uneseny, rodiny vysídleny. Byly páchány krutosti – masové popravy, znásilnění, mučení, ničení domů, nemocnic a energetických zdrojů, to vše s cílem ukojit touhu despoty obnovit říši, kterou se historie již rozhodla zavrhnout. … Více Jak zapálit plamen a udržet ho v plamenech

Dějiny ukrajinského nacionalismu a jeho stranického hnutí

Globální reakce na snahy Ruska označit Ukrajince za nacisty se pohybovaly od zdvořilé nedůvěry až po cynický smích nad dalším neohrabaným propagandistickým pokusem ospravedlnit potřebu invaze na Ukrajinu. Toto označení sloužilo jako způsob, jak dehumanizovat lidi za to, že se odvážili postavit proti tomu, co Putin považuje za osud Ruska. Tato opozice je ve skutečnosti projevem nacionalismu, ideologie, která zdůrazňuje loajalitu, oddanost nebo věrnost národu, uvádí Britannica. Ukrajinský odpor proti ruskému útlaku existuje již od dob Ruského impéria sahajícího do 18. a 19. století, ale v současnosti je pro Putinův režim výhodné spojovat ukrajinský smysl pro národnost s fašistickou ideologií. … Více Historie ukrajinského nacionalismu a jeho stranického hnutí

Ruský jazyk viktimizace a propagace pomsty

Mezi významnými ruskými představiteli existuje velmi konzistentní vzorec rétorické atmosféry, která propaguje myšlenku, že jsou ohroženi zásahem hříšného Západu s jeho demokratickými ideály na jejich hranici. Tato rétorika nebyla cizí ani Otto von Bismarckovi před 150 lety, když naříkal nad tím, že musí konfrontovat Rusy s jejich „nepředvídatelnou hloupostí“. Toto sdělení je však z velké části, ne-li zcela, určeno pro konzumaci ruským obyvatelstvem, které bohužel buď věří nesmyslům chrleným státními médii, nebo je nuceno jednoduše táhnout za lano, jak to dělá po staletí. Putin využil podtónu ruského nacionalismu, který spojoval s duchovní vírou národa, aby připomněl jeho historický boj, naposledy proti nacistickému Německu. Současným bojem, jak si Putin přeje, aby ho Rusko vnímalo, je zachránit se před Ukrajinou, dosud neznámou baštou neonacismu, kterou zřejmě znal jen on a která se také rozhodla spojit se Západem a jeho předpokládanou všudypřítomnou dekadenci. Pronikavý a hněvivý projev má zakrýt absurditu sdělení, ale pro ty, kdo chápou jeho záměr, nedosahuje požadovaného účinku. … Více Ruský jazyk viktimizace a propagace pomsty

Lukašenko versus Bělorusko

Alexandr Lukašenko, diktátor Běloruska, na který byl zdánlivě hrdý, se k moci dostal jako první prezident v roce 1994 po rozpadu Sovětského svazu o tři roky dříve. Jako skutečný stoupenec starého sovětského režimu si udržel státní vlastnictví hlavních průmyslových odvětví a získal pravomoc rozpouštět parlament, čímž do roku 1996 postupně upevnil svou velmi centralizovanou autoritu. Ruský jazyk získal rovnocenné postavení s běloruským a dříve zavedené hospodářské vazby s Ruskem se posílily, když obě země v roce 1996 vytvořily Společenství národů. To se po podpisu smlouvy v roce 1999 vyvinulo ve Svazový stát Ruska a Běloruska. Tento Svazový stát formalizoval integraci jejich ekonomik, ke které byly přidány i jejich zpravodajské služby a obrana. Bělorusko, mnohem slabší z nich, by v tomto uspořádání jednoznačně získalo finanční i vojenskou bezpečnost. Pro Lukašenka však tento proces nebyl hladký. … Více Lukašenko versus Bělorusko