Orbán a populismus v Evropě

Hned za hranicemi s Estonskem, na ruském území, stojí velmi viditelná cedule s jednoduchým prohlášením „Rusko nezná hranice“, což je typicky ruské sebestředné bravuro, jehož cílem je zastrašit menší národ, který v současné válce s Ruskem pevně stál po boku Ukrajiny; válce, kterou Rusko jasně dalo najevo, že nebere ohled na hranice suverénních států. Slouží jako varování pro všechny národy v jeho blízkosti – pobaltské státy, Finsko, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Moldavsko, Kazachstán, Ázerbájdžán, Arménii, Gruzii. … Více Orbán a populismus v Evropě

Financování války odporu 2022-2024

Několik členů Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických (USA) se staví proti myšlence, že Ukrajina potřebuje jejich podporu ve své válce odporu proti Rusku, a zdánlivě argumentují, že dosud bylo poskytnuto dostatek finanční pomoci, že rozpočtové priority by měly být směrovány jinam, a zároveň bezdůvodně opakují narativ, že distribuce pomoci Ukrajině byla špatně řízena a že se v tomto procesu mnoho promarnilo. Tyto argumenty jsou neupřímné, pouhé vykonstruované politické výroky, které demonstrují hlubokou neznalost globálních důsledků jejich navrhované nečinnosti. … Více Financování války odporu 2022-2024

Putin, Latinská Amerika, hybridní válka a hranice USA

Pro ty, kteří si myslí, že Rusko Vladimira Putina a jeho válka na Ukrajině mají málo společného s domácí situací ve Spojených státech (USA), a kteří podobně věnují malou pozornost vlivu jeho režimu na Blízkém východě, v Africe a Latinské Americe, protože se jim to zdá málo důležité pro ně samotné nebo pro svět jako celek, je načase se zamyslet. Od konce druhé světové války je Rusko ve stavu konfliktu s USA a soupeří o globální výhodu jak vojensky, tak geopoliticky. Rozpad Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) v roce 1991 tento konflikt dočasně zastavil, dokud se Putin v roce 2000 nedostal k moci. Následovalo obnovení autoritářského režimu s úmyslem znovu vytvořit jakousi napodobeninu ruského impéria minulosti. Putin si tak získal pověst obžalovaného mezinárodního zločince a světu ukázal svou neúctu k právnímu státu a lidskému blahu. Putinovo chování na světové scéně se rovnalo sérii zvěrstev spáchaných v jeho vlastním Rusku, Čečenské republice a v zemích Gruzie, Sýrie a nyní i na Ukrajině. … Více Putin, Latinská Amerika, hybridní válka a hranice USA

Domácí Putin (2. část)

Vnímání výkonnosti totalitního režimu se zcela soustředí na jeho vůdce. Všechny zásluhy za úspěch i neúspěch se nakonec dostanou k tomuto vůdci, aby poskytly určité zhodnocení, zda náklady na podřízenost stály za nutnou oběť individuálních a společenských svobod. Pokud je dostatek času, jak se tyto atributy hromadí v bilanci dějin, je zvenčí i zevnitř rozhodnuto, zda se historie na daného vůdce a v souladu s ním i na dotyčný spolupachatelský národ usmívá, nebo se s odporem odvrací. Zvenčí je Rusko Vladimira Putina nyní většinou národů vnímáno jako agresivní a hrozivé, zbavené lidskosti a nedůvěryhodné. Zevnitř je se svou současnou trajektorií předurčeno stát se selhávajícím státem, zamořeným vrozenou a inherentní korupcí a neschopným adekvátně poskytovat základní služby potřebné pro několik jeho rozlehlých území. Po více než 20 letech Putinovo vedení přineslo Rusku, jeho lidu a ekonomickým okolnostem hanbu, která bude zemi pronásledovat i v dalších generacích. Je čas podívat se na Putinovo Rusko zevnitř. … Více Domácí Putin (2. část)

Domácí Putin (1. část)

V průběhu minulého století se ruští vůdci, s výjimkou jednoho, snažili prezentovat před svou vlastní vládou a svým lidem tím, jak dobře vedli konflikty se Západem. Jednoduše řečeno, zůstali oddaní myšlence, že vojenská a globální územní dominance nad Spojenými státy (USA) byla prvořadá v jejich vnímání mylného a hrubě nadhodnoceného závodu o vrchol, který příliš často zanedbával blahobyt svého lidu. Autoritativní vedení v podobě sovětského komunistického státu se zaměřením na růst jeho vojensko-průmyslové síly nakonec způsobilo ekonomický zánik jejich režimu a s ním i rozpad Svazu sovětských socialistických republik. Totéž udělá i v tomto století. … Více Domácí Putin (1. část)

Putinovy ​​plány na impérium vs. Putinův strach z vměšování NATO

V uplynulém roce se objevila řada esejů týkajících se kroků Severoatlantické aliance (NATO) k podnícení rozhodnutí Vladimira Putina napadnout Ukrajinu, suverénní stát, ve snaze ovládnout její vládu se zjevným cílem zabránit její asimilaci v rámci NATO. V podstatě to byl postupný a úmyslný zásah NATO do Ruska, který byl jádrem celé záležitosti. Putinovým deklarovaným cílem však bylo denacizovat a demilitarizovat Ukrajinu, protože ji vnímal jako hrozbu pro Rusko a všechny etnické Rusy na Ukrajině. Dosud jsme neviděli jasný argument ospravedlňující toto obvinění a následné činy, který by nezahanbil jeho režim a Rusko před většinou světa. … Více Putinovy ​​plány na impérium vs. Putinův strach z vměšování se do NATO

Lukašenko versus Bělorusko

Alexandr Lukašenko, diktátor Běloruska, na který byl zdánlivě hrdý, se k moci dostal jako první prezident v roce 1994 po rozpadu Sovětského svazu o tři roky dříve. Jako skutečný stoupenec starého sovětského režimu si udržel státní vlastnictví hlavních průmyslových odvětví a získal pravomoc rozpouštět parlament, čímž do roku 1996 postupně upevnil svou velmi centralizovanou autoritu. Ruský jazyk získal rovnocenné postavení s běloruským a dříve zavedené hospodářské vazby s Ruskem se posílily, když obě země v roce 1996 vytvořily Společenství národů. To se po podpisu smlouvy v roce 1999 vyvinulo ve Svazový stát Ruska a Běloruska. Tento Svazový stát formalizoval integraci jejich ekonomik, ke které byly přidány i jejich zpravodajské služby a obrana. Bělorusko, mnohem slabší z nich, by v tomto uspořádání jednoznačně získalo finanční i vojenskou bezpečnost. Pro Lukašenka však tento proces nebyl hladký. … Více Lukašenko versus Bělorusko