Přehled současných globálních a regionálních aspektů ruské války na Ukrajině.
Část I: Dvě války.                  

„Být svobodný neznamená být osvobozen – znamená být nezlomený.“  
– Lina Kostenko, ukrajinská básnířka

Nová válka v Perském zálivu změnila globální okolnosti a znovu odhalila Putinovo opovržení Spojenými státy. Další události, které se odehrávají, mají více společného s Putinovou válkou na Ukrajině a ruským vměšováním do širšího kontextu evropského válčení. Na neklidném kontinentu svítá nové jaro v roce, který se ukáže jako rozhodující pro jeho bezpečnost, pokud jde o Putinův duševní stav, jeho potřebu konfliktu a jeho vlastní přežití. Ve hře je rychle se měnící geopolitická dynamika, kterou lze připsat nepředvídatelnosti Trumpovy války s Íránem a Putinově potřebě pokračovat ve válce na Ukrajině, jelikož se v ohrožení jeví i budoucnost Ruska. Obě války jsou válkou volby, ačkoli jedna z nich se dosud důsledně projevila jako úmyslně zločinná, a to jak vzdušnými, tak pozemními útoky zaměřenými na civilní obyvatelstvo.

Trumpova válka v Íránu                                                                                               
Nezamýšlené důsledky konfliktu na Blízkém východě by měly být navždy vryty do myslí Američanů, přesto historie stále připomíná cyklický vzorec vojenských intervencí, které nedosahují svých cílů a vytvářejí nepředvídané problémy. Od bombardování kasáren námořní pěchoty v Libanonu v roce 1983 až po vleklé války v Iráku (2003-2011) a Afghánistánu (2001-2021) USA obětovaly mnoho. Tyto války, spolu s válkami v Sýrii, Jemenu a dalšími konflikty po 11. září, si vyžádaly 15 262 amerických životů. Finanční náklady USA na jejich dvě hlavní války na Blízkém východě dosáhly více než 8 bilionů dolarů. Prvních šest dní současné války v Íránu stálo více než téměř 13 miliard dolarů po nasazení více než 300 raket Tomahawk a další útočné munice (5,5 miliardy dolarů) a obranných stíhacích raket (5,7 miliardy dolarů) spolu s požadovanou provozní údržbou (890 milionů dolarů/den) a nezamýšlenými ztrátami výzbroje (1 miliarda dolarů).

Mapa Perského zálivu a okolních zemí, které jsou nyní zapojené do konfliktu způsobujícího globální energetickou krizi. Zdroj mapy: Peter Hermes Furian

Mezi méně významné aspekty současné války s Íránem patří dohoda o strategickém partnerství, kterou Rusko uzavřelo s íránským režimem, formálně vyjádřená ve Smlouvě o komplexním strategickém partnerství z ledna 2025. Spolupráce mezi oběma zeměmi již nějakou dobu podporuje íránskou podporu ruské války na Ukrajině dodáváním dronů Shahed, balistických raket, dělostřeleckých granátů a munice. Vzájemně se v současné válce s Íránem vedené USA znovu objevilo známé ruské téma. Naposledy se projevilo v Afghánistánu, kdy Putinův režim poskytoval finanční odměny Tálibánu za zabíjení amerických vojáků.  

Rusové v tomto případě poskytují Íránu souřadnice cílů, včetně satelitních snímků strategických vojenských prostředků , se stejným záměrem zabíjet Američany a zároveň Íránu dodávají vlastní verzi dronů Shahed. Íránské drony byly dále technologicky vylepšeny na základě ruských zkušeností s jejich používáním na Ukrajině, aby se zvýšila jejich smrtící účinnost. 1. března 2026 íránské drony zabily šest amerických vojáků v operačním středisku v Kuvajtu. Další útok 27. března zranil tucet amerických vojáků a zničil letoun E-3 Sentry v hodnotě 500 milionů dolarů na letecké základně prince Sultána v Saúdské Arábii, což je místo, které dříve pro Írán zaznamenal ruský satelitní dohled.  

Trumpův zvláštní vyslanec Steven Witkoffse nevědomky opět spolehl na to, že Kreml popírá své zapojení do celé záležitosti, a to navzdory jasným důkazům o opaku podle amerických spojenců. Je samozřejmě v Putinově nejlepším zájmu, aby blokáda Hormuzského průlivu Íránem zůstala v platnosti co nejdéle, a poskytla tak Rusku příležitost prodávat svou ropu a plyn za prémii.

Absence jakékoli Trumpovy reakce na tuto záležitost svědčí o jeho pokračujícím příznivém, téměř podřízeném přístupu k Putinovi, a to navzdory převládající nedůvěře obou stran v USA vůči ruskému vůdci. Průzkum Quinnipiac University z roku 2025 zjistil, že 81 % Američanů má na Putina negativní názor, včetně 73 % republikánů a 93 % demokratů. Zjevný nedostatek Trumpových zájmů však podle minulých zpráv odráží jeho odmítavý postoj k americkému vojenskému personálu

Vladimir Putin a Donald Trump se setkali na společné základně Elmendorf-Richardson v Anchorage na Aljašce 15. srpna 2026. Foto: FotoField

O pozemní válce v Íránu dosud nebylo rozhodnuto, protože americké jednotky se shromažďují v okolí, zatímco elitní Islámské revoluční gardy (IRGC) a konvenční armáda (Artesh) vytvářejí své obranné plány. Poslední dvě vojenské skupiny tvoří odhadem dohromady asi 500 000 mužů. Polovojenské síly mohou mít v službě až 450 000 mužů, což spolu s armádou představuje značnou opozici, pokud zůstanou jednotné ve své loajalitě vůči režimu.

Nakonec důvody Trumpovy sympatie k Putinovi možná nejsou tak důležité jako důsledky. Pokud se zaváže k tomu, že bude počítán mezi vyvrhele světa , bude se za to nakonec zodpovídat na veřejnosti a možná i v nadcházejících listopadových volbách v polovině volebního období, jako další z několika křivd, které se již za poslední rok nahromadily

Americká pomoc Ukrajině                                                                                                 
Trumpova administrativa dala jasně najevo, že Ukrajině nepomůže vyhrát válku s Ruskem. Povolila dodání některých dříve vyčleněných finančních prostředků, které Bidenova administrativa přislíbila, ale pozastavila dodávky některých klíčových aktiv, jako je tolik potřebný systém protivzdušné obrany Patriot, který byl přesměrován na Blízký východ. V té době bylo vytvořeno nové ujednání, v jehož rámci by spojenci NATO financovali probíhající akvizice prostřednictvím Seznamu prioritních ukrajinských požadavků (PURL), čímž by se ukončil přímý transfer materiálu z USA na Ukrajinu. Finanční prostředky, které by tímto přístupem mohly být k dispozici, se nyní vyčerpávají oznámením, že 750 milionů dolarů z PURL je přesměrováno na doplnění Trumpovy války, konkrétně na protivzdušnou obranu. Nebýt následného marnotratného používání těchto drahých raket Patriot (3–4 miliony dolarů) a THAAD (12–15 milionů dolarů)  při střelbě na velké množství poměrně levných íránských dronů Shahed (20 000–50 000 dolarů), mohl by být tento akt přijatelnější, ale nestalo se tak.

Systém protivzdušné obrany MIM Patriot určený primárně k obraně vysoce hodnotných aktiv proti balistickým a řízeným střelám a pokročilým letadlům přibližujícím se ve vysoké výšce. Foto: DesignRage

Trump místo toho, aby přijal radu a technologickou pomoc k provedení podstatně levnější strategie pro řešení rojů dronů od autority, jako je Ukrajina, odmítl s tvrzením, že USA nějakým způsobem disponují lepší technologii dronů, a zároveň neuznal potřebné odborné znalosti k provedení strategie obrany proti dronům. Během prvních tří dnů války s Íránem bylo použito více stíhacích raket Patriot , než bylo Ukrajině dodáno za čtyři roky války. Výsledný nedostatek raket Patriot pro Ukrajinu byl předvídatelný a zbytečný. Dřívější pokusy Ukrajiny pomoci situaci, které USA čelí, osvědčenou technologií a odbornými znalostmi v oblasti stíhacích dronů neudělaly na administrativu hluchou k rozumu.

Odpor viceprezidenta Jamese Vance k pomoci Ukrajině se projevil během jeho mandátu v Senátu a Vance zůstává součástí frakce v Republikánské straně, která tvrdí, že je příliš drahá a postrádá strategickou prioritu. Zpočátku se to zdálo být odrazem jeho odporu k jakékoli válce, včetně války proti Íránu, dokud nenastal čas, aby se rozhodl jinak, k jeho následnému ponížení. Je ironií, že nyní dostal za úkol vést jednání s obzvláště nepřátelským Íránem s cílem ukončit konflikt, v němž nyní vyvstávají otázky , zda výhody z této války skutečně převáží nad jejími náklady.

Viceprezident Vance odpovídá na otázky novinářů v Bílém domě 2. února 2026. Foto: photoibo

Protiukrajinská frakce se jinak skládá z členů Trumpova kabinetu a menšiny republikánských členů Kongresu , jejichž důvody pro toto jednání se lišily. Jediný argument, který měl určité opodstatnění, požadoval větší podporu evropských zemí, což se následně stalo .Zbývající argumenty se dotýkaly nákladů, bezpečnosti hranic a potřeby přesunout zahraniční strategii směrem k Číně, což vše by se dalo rozumně zpochybnit. Stručně řečeno, velká část republikánských protestů zřejmě pramení z neznalosti geopolitických důsledků toho, že Rusku dáme navrch v eurasijském divadle a Číně dáme příležitost posílit spojenectví se svými autoritářskými sousedy a prosazovat tak svou vlastní agendu na Východě. Toto je definice „babitství“ Sinclaira Lewise – neschopnost vidět vlastní horizont za hranicemi vlastní vesnice.

Evropa skutečně zvýšila svou podporu Ukrajině. V roce 2025 vojenská pomoc zvýšila o 67 %, zatímco finanční a humanitární pomoc vzrostla o 59 %. Evropská unie (EU) se ujala vedení jako hlavní institucionální poskytovatel s půjčkou pro Ukrajinu ve výši téměř 104 miliard dolarů, která byla dohodnuta koncem roku 2025. Vojenská pomoc závisí konkrétně na jednotlivých členských státech, přičemž většinu financování poskytují země západní a severní Evropy. V poměru k jejich HDP přispěly nejvíce pobaltské a severské země, Dánsko s 3,25 % a Estonsko s 3,01 %, ve srovnání s USA, které se s 0,59 %. USA byly největším dárcem, pokud jde o dodávky zbraní, a schválily kumulativní částku 188 miliard dolarů, ačkoli evropské země kolektivně poskytly větší pomoc, a to ve výši 197 miliard dolarů. Z těchto 188 miliard dolarů, které USA poskytly, 61 miliard dolarů ve skutečnosti nešlo na Ukrajinu, ale bylo použito na podporu aktivit USA v Evropě spojených s válkou a na pomoc dalším zemím postiženým ruskou válkou, která vedla k masivnímu přeshraničnímu vysídlování civilistů.

Další výhrada ohledně financování Ukrajiny ze strany USA, která se v politické rétorice ztratila, se týká jeho rozdělení. Značná většina, více než 70 %, byla ve skutečnosti v USA použita na rozvoj průmyslové základny, podporu americké pracovní síly a rozšíření obranné kapacity, aby mohla konkurovat Číně. Finanční prostředky byly potřeba k doplnění nákupu nové výzbroje do amerických zásob, aby se nahradily starší verze, které měly být vyřazeny z provozu, ale ve skutečnosti byly převedeny na Ukrajinu. Z tohoto přílivu obranných peněz těžilo nejméně 11 států spolu s tisíci pracovníků.

Prezident Zelenskyj se setkal se saúdskoarabským korunním princem Muhammadem bin Salmánem v Džiddě v Saúdské Arábii před podpisem desetileté dohody o spolupráci v oblasti obrany 27. března 2026. Foto: Saudi Press Agency

Ukrajina sama o sobě uzavřela dohody s dalšími zeměmi, naposledy se Saúdskou Arábií, kde byla 27. března podepsána dohoda o spolupráci v oblasti obrany. Desetiletá dohoda se zaměřuje na sdílení zpravodajských informací a zdokonalování vojenských technologií. Ukrajina dále prohloubila vztahy se Spojenými arabskými emiráty, Katarem, Kuvajtem a Jordánskem tím, že těmto zemím rozšířila své odborné znalosti v oblasti protivzdušné obrany. Rozšíření mezinárodních vztahů zůstává prioritou s cílem zajistit bezpečnost Ukrajiny nad rámec té, kterou již vytvořila s EU, NATO a dalšími globálními partnery. Tyto okolnosti odpovídají změně dynamiky světového řádu, kterou již iniciovala filozofie zahraniční politiky , jež preferuje globálně rozptýlené hegemonické regionální orgány, jež řídí budoucnost „menších“ států. Tento směr se Ukrajině nelíbí, stejně jako by se nelíbil i jiným zemím, které chtějí zachovat svou nezávislost.

Epilog                                                                                                               
Trumpova administrativa se ve válce s Ukrajinou rozhodla postavit na stranu Ruska a zašla tak daleko, že Ukrajinu obviňuje z invaze. Pro kteréhokoli člena Trumpova režimu je těžké argumentovat jinak, když je v této záležitosti s evropskými vůdci, kteří se zajímají o ukončení konfliktu způsobem, který neprospívá agresorovi. Trump se vrátil k požadavku, aby se Ukrajina vzdala území životně důležitého pro její ekonomickou prosperitu výměnou za „spolehlivé“ bezpečnostní záruky. V rámci Trumpova 28bodového mírového návrhuby Ukrajina musela omezit velikost své armády a souhlasit s tím, že nikdy nevstoupí do NATO. Další dohodu o neútočení musí podepsat Rusko, Ukrajina a Evropa. Navzdory takto podepsané dohodě je přidán zvláštní řádek, který uvádí, že „se očekává“, že Rusko nenapadne sousední země.

Ukrajina je v podstatě povinna oslabit svou armádu, aniž by se Rusko muselo snižovat její počet, a nikdy nesouhlasit se vstupem do NATO, což by ve skutečnosti byla jediná dlouhodobá bezpečnostní záruka, která by měla v případě Ruska nějakou hodnotu. Existuje dobrý důvod, proč by Rusko v budoucnu nemuselo s NATO jednat, pokud jde o Ukrajinu a Putinův původní cíl ovládnout celou zemi. Rusko je proslulé porušováním mezinárodních dohod, zejména s Ukrajinou, zejména Alma-Atské deklarace z roku 1991, Budapešťského memoranda z roku 1994, Smlouvy o přátelství z roku 1997 a Minských dohod z let 2014-2015. Dlouhodobě panuje globální nedůvěra k Rusku, protože používá závazné dohody jako pauzu k posílení své pozice, aby pak mohlo pokračovat v tom, co považuje za opodstatněný důvod k jejich rozchodu. Trumpova administrativa je vůči tomuto historickému precedentu slepá. Zapojuje se do jednání s nezkušenými partnery, kteří se zdají být více zaměřeni na obchodní dohodu s Ruskem než na morální uzavření války na Ukrajině.

Válka v Íránu nyní dále zdůrazňuje mylnou představu Trumpovy administrativy, že Putin je spolehlivým hráčem při vyjednávání o ukončení jeho války na Ukrajině. Putin je naopak připraven využít Írán v jeho válce s USA ve svůj vlastní prospěch a mařit Trumpovo úsilí o vyřešení krize, kterou tam vytvořil. Na druhou stranu Trump vynaložil veškeré úsilí, aby Putina ve své válce využil. Realpolitika Trumpovy války v Íránu je stále v rozporu s Putinovou válkou na Ukrajině a v důsledku toho se zdá, že spolehlivá dlouhodobá řešení pro jednoho nebo oba nejsou na dosah. Problémem pro USA v této situaci budou dlouhodobé důsledky, a to jak ekonomické, tak geopoliticky strategické, vyplývající z chybných výpočtů při rozhodování v obou válkách.

Copyright @Kost Elisevich, MD, PhD 2026. Všechna práva vyhrazena. Jakákoli nelegální reprodukce tohoto obsahu bude mít za následek okamžité právní kroky.