Putin hraje s Trumpem pro malý zisk

Od třístranného summitu Ukrajiny, USA a Ruska, který se konal 10. a 11. listopadu 2026 v Abú Zabí, se toho moc neočekávalo. Ruské požadavky zůstaly stejné jako na začátku války. Zůstanou jimi, pokud nebude Vladimir Putin nucen čelit pohromě podobné kolapsu svého režimu, ať už s naprostou vojenskou porážkou, nebo bez ní. Na první pohled se zdá, že Trumpova administrativa projevuje nejen hluboký nedostatek pochopení pro Putinovou neústupnost, ale i pro historické a kulturní aspekty, které jsou základem opodstatněné nedůvěry Ukrajiny k Rusku. Americký přístup k vyjednávání o ukončení konfliktu přestane selhávat, až se přestane před Kremlem ztrapňovat svou úctou k Putinovi. Dosud sloužil pouze k prodlužování války. … Více Putin si s Trumpem hraje pro malý zisk

Špatní vůdci a užiteční idioti

Opakující se noční můrou dějin byl nástup zvolených vůdců, kteří získali moc prosazováním populistického sentimentu vůči tak kontroverzním tématům, jako je imigrace, rasová nevraživost a třídní boj. Jejich slib změny měl svou cenu – odhalení, že výkonná moc poskytuje pravomoc měnit mechanismy vlády tak, aby vyhovovaly jejím účelům. Změna měla nastat v podobě soudních kroků a finančního tlaku na instituce, jejichž cílem bylo omezit svévolné uplatňování výkonné moci nad veřejným blahem a dohlížet na společnost alternativními prostředky. Tento vzorec je známý a odehrával se během 20. století, zejména v sovětském Rusku a nacistickém Německu. Vedl k vytvoření represivních autoritářských režimů, které nejenže nastolily kontrolu nad vlastní společností, ale také diktovaly zahraniční politiku, která svět učinila méně bezpečným. … Více Špatní vůdci a užiteční idioti

Ruský svět lží, represí a jeho bod zlomu

Ruské vedení má v uplynulém století dlouhou historii lhaní svému lidu, a to více než většina ostatních režimů. Jeho klam se projevoval různými způsoby, z nichž nejkřiklavějším v poslední době byla eufemistická „speciální vojenská operace“ (SVO) Vladimira Putina. Ve skutečnosti se jednalo o totální invazi do druhého největšího státu dle území v Evropě s úmyslem svrhnout jeho vládu a nastolit proruský režim, čímž by se vrátil do stavu závislé republiky. Odhaduje se, že během čtyř měsíců bylo na ukrajinských hranicích shromážděno 190 000 vojáků pod záminkou vojenského cvičení podobného tomu, které se konalo necelý rok předtím. V lednu 2022 ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil, že Rusko nechce válku s Ukrajinou, a přesto se bez jakéhokoli mezidobí stala. … Více Ruský svět lží, represí a jeho bod zlomu

Přehled současných globálních a regionálních aspektů ruské války na Ukrajině.
Část I: Dvě války.                  

Nová válka v Perském zálivu změnila globální okolnosti a znovu odhalila Putinovo opovržení Spojenými státy. Další události, které se odehrávají, mají více společného s Putinovou válkou na Ukrajině a ruským vměšováním do širšího kontextu evropského válčení. Na neklidném kontinentu svítá nové jaro v roce, který se ukáže jako rozhodující pro jeho bezpečnost, pokud jde o Putinův duševní stav, jeho potřebu konfliktu a jeho vlastní přežití. Ve hře je rychle se měnící geopolitická dynamika, kterou lze připsat nepředvídatelnosti Trumpovy války s Íránem a Putinově potřebě pokračovat ve válce na Ukrajině, jelikož se v ohrožení jeví i budoucnost Ruska. Obě války jsou válkou volby, ačkoli jedna z nich se dosud důsledně projevovala jako úmyslně zločinná, a to jak vzdušnými, tak pozemními útoky zaměřenými na civilní obyvatelstvo. … Více Přehled současných globálních a regionálních aspektů ruské války na Ukrajině Část I: Dvě války                  

Vladimir Putin a kopec, na který ho táhne zemřít

Je Vladimir Putin schopen vyrovnat se s rostoucími obavami ohledně stavu věcí v Rusku, které vyvolala jeho válka na Ukrajině? Jeho sklon ke konfliktům dominoval politice po většinu jeho 25 let ve vedení, počínaje válkou v Čečensku (1999–2009), přes invazi do Gruzie (2008), válku na Donbasu (2014–2022), syrskou občanskou válku (2015–2024) až po invazi na Ukrajinu (2022 – současnost). Tato strategie zachovala Putinovu verzi historického ruského étosu „silného muže“ u kormidla ruského osudu, v němž bezpečnost národa stojí na úkor individuální svobody. Putin si tak zajistil moc, kterou kdysi vlastnili jeho carští předkové, nyní však s výhodou mnohem sofistikovanějšího aparátu vnitřní bezpečnosti. Problém, kterému v současné době čelí, je zeď, na kterou narazil, a to jak vojensky, tak ekonomicky. Otázka, které nyní Rusové čelí, se musí točit kolem toho, zda je Putin mentálně schopen překonat své vlastní nedostatky a zachránit zemi před zkázou. … Více Vladimir Putin a kopec, na který ho táhne smrt

Choreografie současných „mírových rozhovorů“ mezi Ukrajinou, Ruskem a USA

Druhé kolo třístranných mírových jednání se konalo v Abú Zabí ve dnech 4. a 5. února 2026, po úvodních rozhovorech, které proběhly 23. a 24. ledna 2026. Trumpova administrativa oznámila 29. ledna týdenní příměří zprostředkované USA, které mělo šetřit zejména energetickou infrastrukturu a mělo platit před tímto druhým kolem rozhovorů v době, kdy zimní teploty dramaticky klesly. Moskva však příměří interpretovala nanejvýš na čtyři dny a mělo by se týkat pouze Kyjeva, zatímco Ukrajina byla zdánlivě povinna brát ohled na celé Rusko. Jak se dalo očekávat, Rusko v noci z 2. na 3. února odpálilo více než 450 dronů a více než 70 raket, z nichž 32 byly balistické rakety, které cílily konkrétně na energetická zařízení na 27 místech v nejméně šesti regionech Ukrajiny a narušily dodávky vody, elektřiny a tepla. Více než 1170 bytových domů jen v Kyjevě ztratilo teplo, když venkovní teploty klesly na -20 °C. Následující noci došlo k podobnému útoku, který poškodil obytné budovy a školy a způsobil několik obětí. Skutečnost, že tyto útoky předznamenaly druhé kolo „mírových rozhovorů“, svědčí o tom, že Vladimir Putin ignoruje pokusy o nalezení řešení války, v níž on a jeho kremelští kolegové nadále páchají válečné zločiny, které se kumulativně vyrovnaly obviňování z genocidy. … Více Choreografie současných „mírových rozhovorů“ mezi Ukrajinou, Ruskem a USA

Když rétorika zastírá realitu ruské války, 
část II: Nepolapitelný „panečný“ bezpečnostní záruka

Pojem „bezpečnostní záruka“ s sebou přináší pocit útěchy, který zranitelnému národu poskytují jiné národy ujištěním, že proti agresorovi, který ohrožuje jeho blaho, bude použita značná síla. Pokud se zranitelný národ nestane členem skupiny, jako je NATO, jejíž charta výslovně definuje povinnosti všech členů zasáhnout očekávaným způsobem, stávají se takové „bezpečnostní záruky“ časem předmětem debaty, nebo ještě hůř, nepříjemností. … Více Když rétorika zastíní realitu ruské války Část II: Nepolapitelná „neprůstřelná“ bezpečnostní záruka

Když rétorika zastíní realitu ruské války – 
Část I: Podceňování

Je snadné pochopit, jak současné americké šaškování, jasně projevované u jednacího stolu, může v člověku vyvolat hluboký cynismus vůči diplomacii, když je vnímána jako zaměřená na prospěch agresora a vnějšího smluvního partnera, spíše než oběti agrese a jejího podpůrného souseda, Evropy. Povaha navrhovaného urovnání ruské války proti Ukrajině se zdá být pouze prevencí nevyhnutelného obnovení nepřátelství vzhledem k historické nespolehlivosti bezpečnostních záruk, zejména pokud jde o Rusko. Lze spatřovat paralely s nedávným zpackaným obchodním dohodám s Čínou ze strany Trumpovy administrativy v divoké honbě za výhodnými smlouvami bez promyšlenějších dlouhodobých výhod. … Více Když rétorika zastíní realitu ruské války Část I: Podceňování

Putinovo Rusko – represe, brutalismus, terorismus a tak dále

Staré Rusko vzkvétá v přítomném okamžiku. V současném Rusku převládá několik nežádoucích rysů autoritářské vlády z minulých staletí. Represe carské autokracie s její raně institucionalizovanou tajnou policií se v sovětské společnosti 20. století staly všudypřítomnějšími. Ta ustoupila stalinskému teroru, jehož některé z nejhorších prvků se odrážejí v Rusku Vladimira Putina v 21. století. A nyní ruský šovinismus našel nový výraz v režimu složeném ze sobeckých, servilních funkcionářů, jejichž oddanost svému despotovi zůstává nejvyšší prioritou. … Více Putinovo Rusko – represe, brutalismus, terorismus a tak dále

Evropská solidarita a smysl tváří v tvář ruské hrozbě

Pokud se z historie globálních konfliktů dá poučit nějaká pravda, pak je to, že appeasement jen zřídka přináší trvalý mír, pokud se zdá, že vede přednostně k ústupkům agresorovi. Revanšistické křivdy vznikají a hnisou po generace a rány se neodpouštějí. Ještě horší je, že agresor zůstává neuspokojen, když původního cíle nebylo dosaženo. Toto bylo ponaučení z poslední světové války a to, na které se většina lidí, zdá se, snaží zapomenout, zejména ti, kteří jsou bláhově přesvědčeni, že jsou nějakým způsobem izolováni od újmy, nebo ti, kteří se prostě chtějí věnovat vydělávání peněz za kontrolovanějších okolností. Neschopnost čelit tvrdé realitě ukončení války zastavením otevřené agrese v jejím průběhu vede k budoucí recidivě páchané stejným agresorem nebo prostě dalším stejného druhu. … Více Evropská solidarita a smysl tváří v tvář ruské hrozbě