Definice „Tankie“: jedinec na krajní levici nebo krajní pravici politického spektra, který se sbližuje se zkorumpovanými zahraničními autoritářskými režimy, aby prosadil jejich zahraničněpolitickou agendu, a považuje je za nadřazené agendě svého vlastního národa. (Ruský překlad: „užitečný idiot“)
„Myslení na věci je těžké; proto ať stádo vynese soud.“ – Carl G. Jung
S tímto sarkasmem pokračuje i globální kampaň ruských dezinformací v jejích různých podobách šířená dobře financovanými mediálními trolly, špatně informovanými novináři, politickými piráty a akademiky, jejichž zaujatost přesahuje zábradlí vědecké práce: A pak přicházejí tankisté. Rétorika je běžná a opakující se, což člověku dává pocit, že navzdory její absurditě platí, že čím častěji se říká, tím je pravděpodobnější, že bude brána jako „pravda“. Aby bylo jasno, Spojené státy (USA) a Severoatlantická aliance (NATO) válku na Ukrajině nevyprovokovaly, jak se někteří vědci zoufale snaží tvrdit a jiní rádi opakují. Shrnutí relevantních argumentů lze nalézt v této sérii esejů s názvem „Putinovy plány na impérium vs. Putinův strach z vměšování NATO“ (1. července 2023). Stejně tak myšlenka, že Ukrajina byla nacistickou baštou, která nějakým způsobem ohrožovala ruskou suverenitu a kulturní čistotu, se odráží v Putinově monumentálním zkreslování historie a zálibě v dezinformacích jako prostředku manipulace se západním sentimentem. Nějaký vhled do této problematiky lze nalézt v eseji s názvem „Ruská dezinformace a nepohodlí pravdy – 1941 a 2022“ (10. května 2023).
Posledních 21 měsíců války na Ukrajině nám přineslo četné obrazy nezvratných zvěrstev spáchaných ruskými jednotkami, které si zaslouží stíhání jednotlivých bojovníků, jejich důstojníků a kremelského vedení, v neposlední řadě i Vladimira Putina. Pravda nás dojímá svou bezprostředností a tím, že na základě toho, co jsme viděli, předpovídá, co teprve přijde. Proto by pokusy omluvit Putinovu zločinnost nebo ospravedlnit důvody, proč si Rusko ponechává ukrajinské území, které obsadilo, měly být považovány za dezinformované a nezodpovědné. Úklady těch, kteří se rozhodnou vyhýbat realitě ruské otevřené agrese a vytvářet iluzi, že za páchání tohoto teroru na Ukrajině jsou zodpovědní jiní, jsou urážkou lidského intelektu. Tyto subjekty nenabízejí žádné řešení konfliktu, ale pouze vzkaz Západu a zejména NATO, aby přestaly a upustily od činu, s vědomím, že Putin nemá v úmyslu učinit totéž, dokud jeho mise obnovení impéria zůstane nedokončená.

Pozoruhodnými příklady tohoto druhu aktivit jsou hnutí na Západě s názvy „Hněv proti válečnému stroji“, „Síť míru a spravedlnosti“ a „Mír teď! Zastavte válku, zastavte NATO“. Tyto subjekty a demonstrace rekrutovaly například bývalé i současné aspiranty Strany zelených a konzervativních libertariánských politiků z USA a Kanady a další zkušené politiky, šiřitele ruské propagandy na sociálních sítích, levicové novináře a sociální aktivisty, kteří se cítí povinni vyjadřovat své názory na záležitosti, kterým v nejlepším případě jen povrchně rozumí. Jejich prohlášení se skládají z následujícího:
- Jaderná válka je na spadnutí. Z tohoto chápání vyplývá, že jakýkoli národ s jadernými zbraněmi může dle libosti napadnout suverénní stát s pocitem jistoty, že tak může učinit, aniž by musel nést odpovědnost za svůj přestupek. V souladu s tím je nyní pravděpodobně svět, ve kterém musíme žít. Hrozba jaderné války existuje zde i jinde a každý národ s takovými zbraněmi si musí sám odpovědět, zda si přeje riskovat sebeupálení, pokud by zahájil takový první úder. Braváda osobností, jako je bývalý ruský prezident Dmitrij Medveděv, čečenský vůdce Ramzan Kadyrov a čestný předseda ruské Rady pro zahraniční a domácí politiku Sergej Karaganov, se zdá být rychle zmírněna těmi Rusy, kteří jsou obdařeni trochou rozumu.
- Domácí zájmy vyžadují financování. Ať se nám to líbí nebo ne, zahraniční politika musí koexistovat s domácími zájmy ve státních záležitostech všech národů, zejména zájmy významného globálního hráče, jako jsou USA. Když se darebácký národ rozhodne destabilizovat region světa za účelem územního zisku, brání celosvětové distribuci potravin, vyvolává dalekosáhlé ekonomické spory a podkopává demokratické principy, není důvod jednat, i když jediným bezprostředním řešením je armáda? To, co je považováno za lokální a zdánlivě izolovanou záležitost ve východní Evropě, je ve skutečnosti součástí dlouhé historie ruského vměšování a přímých invazí, které ohrožují globální blahobyt, zejména na úkor Západu a USA. Záměrem je poškodit USA, jejich ekonomiku a jejich geopolitické postavení.
Rusko se v současnosti zapojuje do paramilitárních akcí se svou žoldnéřskou skupinou Wagner v několika afrických zemích, těží z jejich přírodních zdrojů a zároveň podkopává jejich národní zájmy. Nadále podporuje Asadův režim v Sýrii, aby získal politický vliv a zřídil vojenské základny na Blízkém východě, a zároveň těží z místních přírodních zdrojů. Žoldnéři Wagner podnikají podobné strategické akce v Latinské Americe a Karibiku s přítomností ve Venezuele, Nikaragui a na Kubě, baštách protiamerických nálad. Člověk by se proto mohl ptát, kde USA tlačí zpět, když ne na Ukrajině, zastavují Rusko před jeho vlastním prahem, pomáhají evropským národům odolávat ruské agresi a konečně a právem volají Rusko i samotného Putina k odpovědnosti.

USA prokázaly, že pod zodpovědným vedením dokáží vést důležité zahraniční i domácí záležitosti současně a efektivně. V současné situaci s Ukrajinou nenasazují do konfliktu žádné ze svých vlastních sil. Přitom získaly neocenitelné informace o ruské vojenské připravenosti a účinnosti odstrašujících opatření, zatímco se snaží postavit brutálního agresora před soud.
- Vyjednávejte o míru. Pokus o vyjednávání s vrahem v procesu vraždy zde zůstává problémem. Putin má prokazatelnou historii brutality spojenou s lhostejností k vlastnímu lidu. Nemá v úmyslu spolupracovat na žádných jednáních, dokud nedosáhne svého cíle; jinak by se musel přiznat k několika spáchaným zločinům a ohrozil by jeho režim. Navíc sleduje snahy krajně pravicových trumpistických republikánů v USA, kteří argumentují za úplné zastavení pomoci Ukrajině. Pokud se pod pojmem „vyjednávání“ nemyslí kapitulace všech území pod ruskou okupací Ukrajiny, k žádnému urovnání nedojde. Takový výsledek by vážně ohrozil ukrajinskou ekonomiku a ohrozil její vlastní přežití. Konflikt by navíc po vhodné době pokračoval, aby se dokončil původní účel války a napadl zbytek ukrajinského území. Poté by se všechny zraky upíraly na Moldavsko na jihu, kde jeho severovýchodní území Podněstří již bylo pod vlivem proruské frakce a kde existuje malá ruská vojenská přítomnost. Co pak pobaltské národy?
- NATO by mělo být rozpuštěno. Vážně? Mluvíme o nadnárodní obranné alianci, do které vstoupila velká většina evropských národů, v poslední době i ty z východní Evropy, primárně za účelem bezpečnosti proti jedinému národu, Rusku, který má za sebou dlouhou historii agresivních vztahů se svými sousedy. Tyto požadavky nebyly vyžádány ani vynuceny NATO, ale byly svobodně přijaty, jak bylo jeho právem podle Helsinských dohod z roku 1975.Jednostranné odzbrojení v takovém rozsahu, jak je navrhováno, by vystavilo Evropu hrozbě autoritářství v míře, jakou nezažila od druhé světové války. Tato rétorika je spíše nesmyslnou soustou, která by mohla oslovit ty, kteří ztratili nit historie a věří, že jejich budoucnost může být spojena s lidmi, jako je Putin. To jsou dokonalí tankisté.
„Jedním ze zvláštních hříchů 20.století , který jsme rozvinuli na velmi vysokou úroveň, je hřích důvěřivosti. Říká se, že když lidé přestanou věřit v Boha, nevěří v nic. Pravda je mnohem horší: věří v cokoli.“ – Malcolm Muggeridge
Tento názor se potvrdil již v polovině 20.století , kdy zahájila činnost nacistická propagandistická mašinérie a vyvinula se do dnešního průmyslu sociálních médií. Tento průmysl do značné míry nedokázal omezit bující dezinformace s popíráním zjevné pravdy a spíše úmyslným poselstvím nenávisti k „tím druhým“.
Putin zneužil dezinformací a inherentního sociálního rozdělení na Západě k odvedení pozornosti od svých skutečných záměrů na Ukrajině, zejména v USA, kde si získal chválu mezi významnými médii, americkými evangelikály a republikánskými politiky. V sázce je zastupitelská demokracie, protože Putin ji vnímá nejen jako hrozbu na svých vlastních hranicích, ale i globálně. Její demontáž v USA, baště demokracie, by světu ukázala, že ona, a nikoli autoritářství, může být degradována a vyhubena.
Tankies se jeho témat chopili, někteří záměrně, jiní možná více vedeni svými specifickými předsudky. Sociální média zase umožnila velkoobjemové šíření rychlé, opakující se a nepřetržité produkce bez závazku k realitě nebo konzistenci. Tím urychlují tendenci jednotlivců kategorizovat se do konkrétních skupin, budovat část své identity členstvím v nich, a dokonce hledat pro ně ospravedlnění nad rámec omezení rozumu, jak teorie sociální identity . Dále pak vynucují bariéry vůči jiným skupinám a v tomto procesu znemožňují adekvátní diskuzi. S tím přichází šílenství, které občas zachvátí společnost a zejména určité instituce.

Zatímco většina Sněmovny reprezentantů USA nedávno hlasovala pro pokračující podporu Ukrajiny (311:117), 69 republikánů se rozhodlo financování odmítnout. Více než polovina z nich byla do svých křesel zvolena v předchozích dvou volebních cyklech, 2020 a 2022, což stačí k prokázání ničivého vlivu, který měla předchozí republikánská administrativa na americký ideál a principy, na kterých stojí. Většina pocházela z jižních států, přičemž 29 % této skupiny zastupovalo okresy pouze ve dvou státech, Texasu (11) a Floridě (9). Jejich zdůvodnění pro takové hlasování odráží chybnou rétoriku „tankovců“. Jen těžko nacházejí podklady, které by adekvátně podpořily jejich tvrzení – chování neslušné těm, kteří zastávají takovou funkci. Usmířování Ruska, jak nedávno oznámila a jak zopakovala historička Heather Cox Richardsonová, nám připomíná výročí Mnichovské dohody z 30. září 1938, kdy britský premiér Neville Chamberlain vyměnil mír s Adolfem Hitlerem tím, že umožnil německou anexi Sudet. Ta byla součástí suverénního Československa a tento krok jen podnítil Hitlerův probíhající plán dobýt velkou část Evropy o necelý rok později zahájením druhé světové války. Opravdu si myslíme, že existuje důvod se domnívat, že Putin nebude pokračovat ve svých imperialistických představách?
Do národního myšlení zde v USA se vkrádá populistický sentiment, který zpochybňuje účel poskytování pomoci Ukrajině v její obraně proti nezákonné invazi ve prospěch poskytování většího financování pro domácí záležitosti. Pro připomenutí, USA semístě v celosvětovém měřítku . Prvních pět zemí, které v porovnání s ostatními přispěly nejvíce (0,63 % – 1,26 %), jsou ty, které jsou Ruskem nejvíce ohroženy v jejich bezprostředním okolí – pobaltské země, Polsko a Slovensko. Argument samozřejmě opomíjí skutečnost, že Rusko USA stálo a bude i nadále stát mnohem více hrozbou, kterou vytváří globálně s úmyslem ji podkopat. Toto odčerpávání finančních prostředků, zdrojů a občas i amerických životů nekončí, pokud se USA nerozhodnou k tomu nyní – aby pohnaly Rusko k odpovědnosti a učinily tak na půdě a ve vodách jiné země, která se rozhodla vést za ni boj a učinit tak sama z vůle svého lidu.
Copyright @Kost Elisevich, MD, PhD 2023. Všechna práva vyhrazena. Jakákoli nelegální reprodukce tohoto obsahu bude mít za následek okamžité právní kroky.
Další dobrý tip, Koste! S úctou navrhuji jednu malou revizi: Doplnění výrazů „intelektuálně líní a nezodpovědní“ k výrazům „neinformovaní novináři“.